Slovo koučink zní moderně a mladě, ale jeho kořeny sahají do období před mnoha staletími. Prapůvodcem myšlenky koučinku je řecký filosof Sókratés, učitel Platónův. Jeho otevřený přístup k učení inspiroval mnohé další myslitelé a tvůrce. Žákům neříkal, co a jak mají dělat, ale neustále se jich dotazoval. Vedl s nimi tzv. "Sokratovský rozhovor". Aktivoval tím žákovo zaujetí a motivaci nad studiem, skyté zdroje a odpovědnost.
Koučink v dnešní podobě nemá jednoho zakladatele. Možná proto, že koučovacích přístupů je několik. Některé jsou známější, jiné méně. Důležité je, že se shodují ve svobodné cestě k lidskému prožívání a otevírání lidského potenciálu. Nejznámějšími průkopníky jsou Sir John Withmore, Thimothy Gallwey, Marilyn Atkinson.
Koučování je nejvíce využíváno ve firemním prostředí. Jeho zakladatelé se inspirovali převážně v humanistické psychologii. Z mnoha přístupů si vybrali od každého trochu. Humanisticky laděný směr zaměřený na člověka, jeho výkon a prožitek nejprve aplikovali při sportu a následně přenesli do firemní sféry. Vytvořili na cíl a budoucnost zaměřený přístup vedení lidí. Koučink má kořeny v tenisu, atletickém a výkonnostním sportu. Ztotožňuje se se světem pracovním, protože společné téma je výkon a prožitek. Z tenisového hřiště nebo atletického stadionu se dá mnohé úspěšně využít i v podnikání a životních tématech.